Základní informace
Onemocnění je známé od roku 1901. Viry influenzy drůbeže jsou zařazeny do čeledi Orthomyxoviridae. Jsou klasifikovány do typů A, B nebo C na základě rozdílů mezi jejich nukleoproteiny a antigenní strukturou. Viry ptačí chřipky patří do typu A. Dále jsou tyto viry kategorizovány do subtypů podle antigenů hemaglutininu a neuramidázy. Existuje 16 subtypů hemaglutininu a 9 subtypů neuraminidázy. Rozlišení se provádí pomocí nespecifických antisér.
Ptačí chřipka je nebezpečná nákaza kura domácího, krůt, vodní drůbeže, pernaté zvěře, exotických ptáků a volně žijícího ptactva, vyvolaná virem influenzy A. Rizikovými jsou viry influenzy typu A, subtypy H5 a H7, které mohou být buď vysoce, nebo nízce patogenní. Viry ptačí chřipky se běžně vyskytují u volně žijících ptáků, častěji u vodních, kteří jsou přirozeným rezervoárem viru aviární influenzy. Vodní drůbež je bez klinických příznaků a úhyny jsou vzácné.
Většinou nákaza propukne u domácí drůbeže po kontaktu s infikovaným vodním ptactvem. Infikovaní ptáci vylučují virus ve vysokých koncentracích trusem a také nosním a očním sekretem. Nejvýznamnější způsob šíření mezi farmami je mechanický přenos kontaminovanými osobami, automobily, nářadím apod. Významnou roli hraje kontakt drůbeže na trzích a aukcích. K přenosu nákazy dochází zejména perorálně prostřednictví trusu, kontaminovaného krmiva a vody. Aerogenní přenos aviární influenzy je možný především v uzavřených objektech a halách.
Klinické příznaky jsou velmi variabilní, závislé na faktorech virulence, druhu postižených ptáků, věku, pohlaví. Projevují se především náhlými úhyny velkého množství zvířat bez výraznějších příznaků. U nosnic se objevuje pokles snášky a poruchy skořápek vajec. Lalůčky a hřebínky jsou cyanotické s případnými krváceninami. Je zjišťován profúzní vodnatý průjem a vysoká žíznivost. Nemocní ptáci projevují nechuť k pohybu, v semikomatózním stavu se hlava stáčí na záda. Mortalita se pohybuje mezi 50 – 100 %.
Viry vysoce patogenní aviární influenzy (především H5N1) mohou způsobit rozsáhlé ztráty u domácí drůbeže, naopak u volně žijících vodních ptáků (např. kachen) jsou úhyny vzácné, nicméně tito ptáci jsou k nákaze vnímaví a velice často jsou hlavním rezervoárem nákaz.
Vakcinace proti nákaze se neprovádí a v současnosti je i zakázána, protože sledování nákazy je založeno na průkazu specifických protilátek. Postižené hejno drůbeže se likviduje.
Na území České Republiky je zaveden systém surveillance aviární influenzy ptáků v souladu s evropskou legislativou. Program dozoru je zaměřen především na zjišťování výskytu nákazy virem aviární influenzy podtypů H5 a H7 u různých druhů drůbeže a u volně žijících ptáků.
Riziko pro člověka
Ptačí chřipka je zoonóza, tedy nákaza zvířat, která je přenosná na člověka. Lidé se mohou infikovat pouze kontaktem s infikovanými ptáky nebo jejich exkrety (výkaly, peří, uhynulá zvířata apod.). Při dodržení základních ochranných pravidel je pravděpodobnost nakažení minimální. Sporadické lidské případy různých subtypů ptačí chřipky A(H5Nx) byly v minulosti hlášeny celosvětově. Současné virologické důkazy naznačují, že cirkulující viry A(H5N1) si zachovávají genetické vlastnosti odpovídající virům přizpůsobeným ptákům. Vzhledem k rozšířenému výskytu ptačí chřipky u zvířat zůstává přenos na člověka vzácný a trvalý přenos mezi lidmi nebyl zaznamenán. Celkově je riziko přenosu zoonotické chřipky na širokou veřejnost v zemích EU/EHP považováno za nízké. Riziko pro osoby vystavené riziku z povolání, jako jsou zemědělci a pracovníci provádějící likvidaci, je považováno za nízké až střední. Nejpravděpodobnějším zdrojem infekce je přímý kontakt s ptáky a jinými nakaženými zvířaty, jejich sekrety nebo kontaminovaným prostředím. Použití osobních ochranných prostředků pro osoby, které přicházejí do kontaktu s uhynulými zvířaty nebo jejich sekrety, minimalizuje související riziko.
Post
