CS / EN

Základní poznatky o onemocnění COVID-19

 

S autorovým laskavým svolením zveřejňujeme text dlouholetého uznávaného odborníka na infekční onemocnění zvířat, prof. MVDr. Zdeňka Pospíšila, DrSc. z Veterinární a farmaceutické univerzity Brno. Autor se v něm věnuje aktuální problematice onemocnění COVID-19.

 

Když se na přelomu let 2019/2020 objevily první zprávy o neznámém závažném onemocnění v čínském Wu-Chanu, nikdo netušil, co svět v nejbližší budoucnosti čeká. Do poloviny dubna 2020 se onemocnění rozšířilo po celém světě, nakaženy byly více než dva miliony lidí a v souvislosti s touto nákazou desítky tisíc lidí zemřely.

Co vlastně o tomto onemocnění víme? Původcem je virus; z této základní informace vyplývá řada obecných poznatků, které charakterizují jak původce samotného, tak i protinákazová opatření a možnosti léčby.

Viry nemají typické buněčné struktury a nemohou se tudíž samy množit, ale k zajištění jejich replikace je důležitá buňka napadeného organizmu. Viry musí nejdříve do vnímavé buňky různými mechanizmy vstoupit a prostřednictvím svých nukleových kyselin (buď DNA nebo RNA) jí předat svoji genetickou informaci. Infikovaná buňka potom vytváří stavební součásti nového viru a při tom většinou sama hyne. Vzhledem k tomuto způsobu množení virů na ně nepůsobí antibiotika. Proto odborníci hledají různé, většinou chemické látky – obecně antivirotika, která by množení viru v buňkách zastavila.

Jednou ze skupin virů, na které je v poslední době zaměřena zvláštní pozornost, jsou koronaviry. Velmi zjednodušeně lze říci, že tyto viry jsou 80 až 220 nm velké a ve svém genomu obsahují ribonukleovou kyselinu (RNA). Z lipidového obalu vyčnívají výběžky, které jsou v elektronovém mikroskopu viditelné jako prstenec – koróna. Dnešní vizualizace viru, ukazovaná často v televizi, tento dojem poněkud zastírá. Podle svých vlastností a dalších znaků se koronaviry dělí do různých skupin a vyvolávají onemocnění u řady zvířat a člověka; pro nás důležitý je rod Betakoronavirus, kam patří nejen COVID-19, ale i viry dalších závažných zoonóz SARS a MERS.

Již první pozorování pacientů s novým onemocněním, které Světová zdravotnická organizace (WHO) v únoru 2020 oficiálně nazvala COVID-19 (z anglického názvu Corona Virus Disease -2019), ukázalo značnou podobnost s dříve proběhlými epidemiemi SARS v Číně v roce 2003 a MERS v roce 2012 na Arabském poloostrově. Všechna tři onemocnění, která se zpočátku podobají chřipce, jsou charakterizována především postižením dýchacího aparátu.

SARS (z angl. Severe Acute Respiratory Syndrome – těžký akutní respirační syndrom)

Onemocnění se objevilo již koncem roku 2002 v Číně, odkud se v první polovině a roku 2003 rozšířilo do více než 30 zemí světa. Kromě Číny způsobilo problémy především v Kanadě, zejména čínské části Toronta. Za původní zdroj onemocnění byli považováni netopýři a jimi nakažené cibetky, které sloužily k potravě lidí. Inkubační doba činila 2 až 7 dní a onemocnění začínalo obvykle vysokou teplotou, bolestmi hlavy a celkovou únavou. Po několika dnech se objevil kašel a dýchací obtíže, které často končily pneumonií. Léčba byla pouze symptomatická, onemocnění bylo zdoláno řadou hygienických a protiepidemických opatření. Celosvětově tímto virem onemocnělo více než 8 000 lidí, z nichž 774 zemřelo. Smrtnost (poměr zemřelých z nakažených) byla 9,7 %. V České republice se onemocnění virem SARS nikdy nevyskytlo.

MERS (z angl. Middle East Respiratory Syndrome – středovýchodní respirační syndrom)

Tato nákaza se objevila na podzim roku 2012 na Arabském poloostrově a do celé oblasti Středního východu se výrazně rozšířila na jaře 2013. Za zdroj infekce byli označeni velbloudi a bylo prokázáno, že nemoc se může přenášet i mezi lidmi. Onemocnění začínalo běžnými příznaky nachlazení, vysokou teplotou a pokračovalo závažným onemocněním plic. Na rozdíl od předchozího onemocnění SARS se navíc objevovalo akutní selhání ledvin. Během celé epidemie bylo infikováno přes 1 250 lidí, z nichž přes 450 zemřelo. Smrtnost byla vysoká a kolísala podle lokality mezi 35 až 50 %.

Onemocnění COVID-19 se objevilo koncem roku 2019 ve městě Wu-chan v provincii Chu-pej ve střední Číně, kde se vzniklo první velké ohnisko. Onemocnění se začalo rychle šířit po celém světě. V Evropě byl nejdříve postižen sever Itálie, především Lombardie, dále Španělsko a další země. V České republice byly první tři případy onemocnění virem Covid-19 diagnostikovány 1. března 2020.

Jelikož se původce nového onemocnění vlastnostmi a skladbou značně podobal původci SARS, byl nazván SARS-CoV-2. Detailním studiem jeho RNA, především sekvenováním pomocí metody polymerázové řetězové reakce (PCR), byla prokázána asi 80% shoda s koronaviry, které vyvolávaly onemocnění SARS a až 85% shoda s koronaviry, izolovanými v místě prvního výskytu Covid-19 v Číně u netopýrů. Pomineme-li různé konspirační teorie, za hlavní zdroj viru Covid-19 jsou považováni právě „netopýři“, přesněji řečeno vrápenci, tj. netopýrům podobní příslušníci řádu letounů. Vrápenci a jim příbuzní kaloni (velcí plodožraví letouni) jsou součástí čínského jídelníčku. Za další možný zdroj nákazy jsou považováni také luskouni – hmyzožraví savci pokrytí rohovitými šupinami. Kromě toho, že slouží jako zdroj lidské potravy, jsou využíváni rovněž v čínské medicíně. V rámci hledání zdrojů šíření nákazy se ukázalo, že dvě třetiny nemocných byly určitým způsobem spojeny s tržištěm Chua-nan, na kterém byly prodáváni.

Onemocnění Covid-19 začíná příznaky, které se podobají chřipce či jiným akutním respiračním infekcím. Jako první se objevuje teplota nad 38°C, únava a dušnost. Později se přidává suchý dráždivý kašel, případně bolest svalů a kloubů, někdy se objeví i ztráta čichu. U závažnějších případů se může vyskytnout pneumonie a snížená funkce ledvin, kdy onemocnění může končit i smrtí. Smrtnost je u tohoto onemocnění nižší než u SARS nebo MERS, pohybuje se podle jednotlivých států od 2,4 do 3,6 %, přičemž stoupá s délkou věku. Na druhou stranu je však nutno říci, že u mnoha lidí probíhá onemocnění asymptomaticky, aniž by tito lidé na sobě nepozorovali jakékoliv klinické příznaky nemoci.

Diagnostika onemocnění je založena na průkazu viru ve výtěrech z nosohltanu metodou PCR. Z odebraného vzorku se nejdříve extrahuje virová RNA, ta se namnoží pomocí opakovaných termocyklů, při nichž je přítomnost virové RNA prokazována pomocí specifických primerů. Naproti tomu průkaz specifických protilátek, kterými infikovaný organizmus reaguje na přítomnost viru v organizmu, je možný nejdříve za 7 – 14 dnů po infekci. Poněvadž dříve nelze tyto protilátky prokázat, bylo u „rychlotestů“, založených na detekci protilátek kolujících v krvi, tolik nespecifických reakcí. Teprve pomocí plošného vyšetření vzorků krve od vysokého počtu lidí na přítomnost protilátek bude možno zjistit úroveň kolektivní imunity, nebo také „promořenosti populace“, to je podíl jedinců, kteří prodělali infekci bez jakýchkoliv příznaků, nebo byli vystaveni podprahové dávce viru a v době vyšetření jsou proti infekci chráněni. 

I když se to ze stále opakovaných zpráv ve sdělovacích prostředcích nezdá, smrtnost je u tohoto onemocnění nižší než u SARS a pohybuje se podle jednotlivých států od 2,4 do 3,6 %, v některých lokalitách Itálie to bylo i více. Vyhodnocení smrtelných případů ukazuje na výraznou věkovou závislost – nejvyšší smrtnost byla zaznamenána u lidí starších 80 let a dosahovala až 15 %. Tito lidé však většinou trpěli dalšími chorobami, jako např. diabetem, zvýšeným krevním tlakem, kardiovaskulárními onemocněními či onkologickými problémy, které narušily jejich imunitu (čili lidé neumírali na samotnou koronavirovou infekci, ale spolu s ní – někdy se používá termín “komorbidita“). I když to není všeobecně platné, u sedmdesátníků byla zaznamenána smrtnost 8 %, u šedesátníků 3,6 % a u padesátníků 1,3 %.

Specifická léčba onemocnění Covid-19 dosud neexistuje, používá se pouze léčba symptomatická a podpůrná. To znamená, že k potlačení některých příznaků se používají léky přímo tlumící konkrétní symptomy pacienta. Kauzální léčba, tedy lék, který by působil přímo proti viru, není zatím dostupný. V experimentálních studiích byly u lidí ověřovány léky, které byly původně vyvinuty a schváleny pro léčbu jiných virových onemocnění. Nejznámější je přípravek ramdesivir, vyvinutý na léčbu eboly. Dalším antivirotikem, které se testuje, je lopinavir/ritonavir, registrovaný pro léčbu HIV pozitivních pacientů. Nadějná je také kombinace chlorochinového antimalarika v kombinaci s azitromycinem či japonského favipiraviru aj.

Jako další způsob léčby se uvádí využití plazmy nebo séra lidí, kteří infekci Covid-19 prodělali a mají postinfekční protilátky. Vakcíny, které by mohly chránit dopředu profylakticky, nejsou k dispozici. I když se o jejich vývoj snaží mnoho firem a výzkumných institucí, představy, že by mohly být dostupné do několika málo měsíců, jsou málo pravděpodobné. Kromě vlastního vývoje je před jejich zavedením do praxe nezbytná řada testování nejdříve na vhodných zvířecích modelech a teprve potom je možné ověřování jejich účinnosti, bezpečnosti a nezávadnosti u lidí, což trvá řadu měsíců.

Z informací, které pravidelně předkládá Ministerstvo zdravotnictví či Ústav zdravotnických informací a statistiky je zřejmé, že se u nás daří situaci nákazy Covid-19 zvládat. Do 20. dubna 2020 bylo v České republice pozitivně testováno na průkaz virus  6.437 lidí, uzdravilo se 1.311 a zemřelo 188, což činí 2,77 %. Z epidemiologického hlediska je významná hodnota reprodukčního čísla čísla R, která představuje průměrný počet lidí, které nakazí jeden člověk s pozitivním průkazem viru. Hodnota R činila u nás na začátku šíření nákazy 2,64, nyní je 0,7. Významný pokles hodnoty je především výsledkem omezení sociálních kontaktů, nošení roušek a dodržování dalších omezení stanovených souborem protiepidemických opatření.

Vzhledem k velké závažnosti onemocnění, probíhá ve světě řada studií, z nichž některé se ve svých závěrech značně liší. Při vzniku onemocnění hraje významnou úlohu infekční dávka a délka expozice. Při nízké dávce a krátké době kontaktu s infektem může dojít jen k mírnému či subklinickému onemocnění, které přesto může vyústit ve tvorbu protilátek. Není však jasné, do jaké míry tyto protilátky chrání před novou infekcí, u některých vyléčených osob se onemocnění objevilo znovu. Není obecně platné, že u všech jedinců se po prodělání infekce vytvoří dostatečná hladina protilátek. Bylo zjištěno, že virus může rychle mutovat, anebo se může aktivovat původní virus. Předpokládá se, že v ochraně proti Covid-19 hraje důležitou roli buněčná imunita, jejíž průkaz je daleko složitější než průkaz protilátek v krvi.

Některé informace hovoří o vyšší odolnosti u populace, která byla dříve vakcinována proti TBC, zejména ve východní Evropě. Nejsou pro to jednoznačné důkazy, ani to není možno vyloučit. Jedno z možných vysvětlení je, že jak u tuberkulózy, tak i u Covid-19 hraje důležitou roli buněčná imunita. Právě ta by mohla být dřívější imunizací proti tuberkulóze již aktivována. O možnosti potencování imunity mykobakteriemi svědčí i fakt, že umrtvené mykobakterie byly součástí dříve dlouho používaného Freundova adjuvans ve starších inaktivovaných vakcínách proti různým infekcím.

Velmi se různí informace o přežívání viru. Teplo, světlo, UV záření by mohly pomoci ke snížení jeho infekčnosti. Kapénky, ve kterých je virus obsažen, v teple rychle vysychají. Pro prognózu, zda bude onemocnění sezónní, je znám zatím jen krátký časový úsek. Uvádí se rozdílná doba přežívání viru na hladkých a drsných površích, kovech, plastech a dalších materiálech, která se může lišit až ve dnech. Přenos potravinami není potvrzen ani vyloučen, ale nebezpečí touto cestou je daleko nižší, než infekce cestou  respirační, případně spojivkou.

Různé jsou i informace o patogenezi Covid-19. Jedno z vysvětlení, týkající se vysokého počtu úmrtí je přičítáno „cytokinové bouři“, jak tomu bylo u španělské chřipky, nebo částečně i u SARS. Jenže tehdy umírali především lidé ve věku 20 až 40 roků, tedy jedinci s velmi dobrou imunitou; čím silnější je imunita, tím mohutnější je cytokinová bouře s produkcí gamainterferonu. Dosáhne-li vysoké úrovně, organizmus takovou mobilizaci nezvládne a dojde k selhání životně důležitých funkcí. Toto vysvětlení by v případě Covid-19 platilo pouze pro úmrtí mladých osob. Senioři umírají zřejmě na nedostatečnou funkci imunitního systému spolu s chronickými nemocemi.

Objevily se také úvahy, že podobná závažná respirační onemocnění byla ve světě i u nás zaznamenána již v zimních měsících, ještě před vznikem pandemie Covid-19; na to snad odpoví případný průkaz specifických protilátek. Často se také objevuje otázka, zda v nějakém časovém odstupu nemůže dojít k další vlně podobné pandemie z důvodu nedostatečné kolektivní imunity nebo mutace viru.

Koronaviry obecně postihují celou řadu zvířat, u nichž vyvolávají různá specifická onemocnění. V této souvislosti se objevují otázky, do jaké míry je SARS-CoV-2, původce Covid-19, nebezpečný pro zvířata. V Číně prováděli experimentální infekce na několika druzích zvířat. Nejvnímavější byla sající koťata, u kterých se po infekci vyvinula pneumonie přímo bez předchozího onemocnění horních cest dýchacích a některá z nich uhynula. Dospělá mladá koťata byla odolnější a zůstávala po infekci bez klinických příznaků, vylučovala však virus a následně se u nich vytvořily protilátky. Ve stejné studii byl prokázán i přenos z kočky na kočku. U psů onemocněli dva ze čtyř infikovaných, pomocí PCR u nich byl prokázán virový antigen, ale virus se nepodařilo izolovat kultivačně; později byly prokázány i specifické protilátky. U prasat, slepic a kachen se nepodařilo experimentální infekcí onemocnění vyvolat, nebyl izolován virus, ani pozdější protilátky. Další informace, pocházející z Nizozemí, popisují průkaz původce Covid-19 na farmě norků, u nichž probíhala gastroenteritida a respirační onemocnění, doprovázená vyšším úhynem. Obě studie se shodují na tom, že i když v těchto případech oboustranný zoonotický potenciál nelze vyloučit, bude zejména pro domácí mazlíčky (pets) větším nebezpečím člověk, než by tomu bylo naopak.

Správné odpovědi na všechny uvedené otázky je možno najít teprve v delším časovém horizontu na základě reálného vývoje celosvětové epidemiologické situace.

 

Zdeněk Pospíšil, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

 

 

Další informace:

Francouzský Úřad pro bezpečnost potravin vyloučil přenos onemocnění COVID-19 zvířaty a potravinami

Do testování na nový koronavirus se zapojily také státní veterinární ústavy

Informace k možnému přenosu koronaviru prostřednictvím zvířat a potravin

Odkaz na původní článek

Pokračováním v používání stránek, souhlasíte s použitím cookies. Další informace

Nastavení cookie na této webové stránce jsou nastaveny na "povoleny cookies", aby vám umožnily nejlepší procházení. Budete-li i nadále používat tuto webovou stránku bez změny nastavení souborů cookie nebo klepnutí na tlačítko "Souhlasím" dole, dáváte souhlas.

Zavřít