Jednoduše to lze říci tak, že prověřenou ulovenou volně žijící zvěř – zvěřinu – lze nabídnout konečnému spotřebiteli pro využití v jeho domácnosti v kůži nebo peří, přičemž je tak možné učinit i v místní maloobchodní prodejně, která zásobuje přímo konečného spotřebitele a je na území kraje, kde byla zvěř ulovena. A jen bez kůže a peří, tj. rozbouraná, se smí uvádět do tržní sítě, a jedině tak smí být nabízena i do stravovacích zařízení.
Zde je třeba dodat, že zvěřina nabízená do restaurací smí být stahována a bourána jedině pod veterinárním dozorem, musí být posouzena jako poživatelná a musí tak být označena (ovál s číslem subjektu, zkratka státu a zkratka ES, jedná-li se o podnik na území Evropského společenství). Seznam subjektů schválených k této činnosti lze nalézt na stránkách Státní veterinární správy www.svscr.cz.
Toto vše vyplývá jednak novely veterinárního zákona č. 182/2008 Sb., jednak z evropských předpisů obsažených v tzv. „hygienickém balíčku“, jde o nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 178/2002, č. 852/2004, č. 853/2004 a č. 854/2004.
Systém veterinární prohlídky pak může proběhnout následujícím způsobem. A to posoudí-li zvěřinu bezprostředně po lovu schválená proškolená osoba, že nejeví žádné známky změn, které by mohly znamenat ohrožení konzumenta, a pak nemusí být kus předložen úřednímu veterinárnímu lékaři, a takováto zvěřina může být i nabídnuta konečnému spotřebiteli. O tomto vyšetření proškolená osoba vydá prohlášení např. formou razítka na lístku o původu zvěře, s uvedením data vyšetření a jeho výsledku.
A pokud takovéto prohlášení není u zvěře přiloženo, je nutné, aby byl k úřední veterinární prohlídce předložen kus s hlavou a orgány se zajištěním jednoznačné identifikace kusu a přiložených orgánů.
Zacházení se zvěřinou, jak je kontrolována a uváděna jak do místní maloobchodní prodejny i do tržní sítě obecně, to kontrolují orgány státního veterinárního dozoru, tj. konkrétně inspektoři místně příslušných krajských veterinárních správ.
Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR
Post
