CS / EN
26.02.2004

Některá fakta je prostě marné zveřejňovat

Stále se opakující výhrady k tomu, zda je nutné utrácet tolik krav v souvislosti s výskytem BSE, opakovaně používají nepravdivých argumentů. Jedním z nich je údajná nevědeckost či, že v EU se postupuje jinak a že se tzv. kohorty rizikových zvířat sestavují užší, anebo že pravděpodobnost výskytu dalšího pozitivního kusu v rizikové skupině, kohortě, je nízká, nebo se některé argumenty úmyslně zatemňují.

Evropská a nyní i naše veterinární legislativa přijala postup utracení vrstevnic – tj. těch kusů, které se narodily v rozmezí rok plus a rok mínus a dále byly společně krmeny v průběhu prvního roku života s nemocným zvířetem – právě na základě vědeckých podkladů. Jiné zdůvodnění ani není možné.

Tyto postupy dané příslušnými ustanoveními platí pro všechny členské země bez rozdílu, tudíž i pro nás. Výjimkou je Velká Británie a Portugalsko, kde je režim přísnější proto, že zde byl zaznamenán větší výskyt BSE a pak Švédsko, kde je situace odlišná v tom smyslu, že je jedinou zemí v EU, kde nebyl výskyt BSE dosud zaznamenán. Pravděpodobnost výskytu dalšího nemocného kusu v kohortě je opravdu nízká, ale je. Proto se také tak postupuje.

Přísnosti postupu může dávat v současné době za pravdu i avizované zjištění italských či japonských vědeckých pracovišť, kde zjistili, že se BSE u skotu začíná v postiženém mozku projevovat odlišněji, než dosud. Dobrou zprávou je, že se stále dá diagnostikovat dosavadními testy.

Pokud bude přijata v rámci EU nová legislativa, která umožní neutrácet vrstevnice nemocného kusu v takovém rozsahu a v krátkém časovém období, Státní veterinární správa ČR to zajisté uvítá, však takovouto iniciativu projevil i Josef Holejšovský, její ústřední ředitel, při několika příležitostech v Bruselu na sklonku loňského roku.

Nicméně v porovnání s 1591 kusy skotu, které bylo nutné u nás za 3 roky v souvislosti s BSE utratit, Státní veterinární správa ČR považuje za hodné větší pozornosti více než 30 000 kusů skotu staršího než 24 měsíců, které každoročně v chovech uhynou. Nemluvě o prakticky stejném množství, které chovatelé pošlou na nutné porážky. Zde jsou zcela jistě rezervy k nápravě. A těchto údajů, přestože již byly mnohokrát zveřejněny, jakoby se každý zalekl.

Odkaz na původní článek