Změny ve veterinární legislativě jsou na něčí vkus až příliš časté. Asi nelze říci, zejména z úzkého zájmového pohledu, že změny vyhoví každému, ale určitě lze potvrdit, že v zásadě měnící se ustanovení EU, v poslední době shrnuté do tzv. hygienického balíčku, mají zprůhlednit veterinární legislativu a zavést systémové standardy ve zpracovatelských závodech, a to tak, aby se obchodníci i spotřebitelé na dodržování těchto standardů mohli spolehnout. Jde samozřejmě o garanci zdravotní nezávadnosti potravin živočišného původu a tudíž i o zdraví lidí.
Zajisté existuje i prostor pro tvorbu národních předpisů a zde je třeba vzít v potaz to, aby národní předpisy nebyly na domácí zemědělce a zpracovatele přísnější, než je tomu v EU, a ve svém důsledku nebyly pro domácí producenty diskriminační. Proto se například v poslední době hovoří o změně ustanovení vyhlášky 326 z roku 2001stanovící podmínky pro výrobu uzenin.
Bez ohledu na to, k jaké změně dojde, lze potvrdit, že státní veterinární dozor koná v souladu s legislativou, přičemž zásadním hlediskem je dozor nad zdravotní nezávadností surovin a potravin živočišného původu.
V této souvislosti nelze opominout správnou snahu zpracovatelů o adresnost své produkce a na důraz na správné značení svých výrobků. V tom se ztotožňují se stanoviskem Státní veterinární správy. A zde je možné říci, že právě adresné označení i u nebalených výrobků může a musí zásadně spotřebitele informovat o kvalitě prodávaných výrobků. Vodítkem mohou být například i označení KLASA, či ohodnocení na mezinárodních potravinářských soutěžích, například u nás na Salimě apod.
Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR
Post
