CS / EN
17.01.2003

Jaká je pravda o státním veterinárním dozoru?

Z předběžných závěrů poslední mise z Potravinového a veterinárního úřadu (FVO), který podléhá Generálnímu ředitelství Zdraví a ochrana spotřebitele (DG SANCO) Evropské komise, vyplynulo, že činnost našeho státního veterinárního dozoru je na odpovídající úrovni, horší to je ale s dozorovanými subjekty!

V týdnu od 13. do 17. ledna se rozjelo po celé ČR pět inspektorů z Potravinového a veterinárního úřadu, navštívili dva státní veterinární ústavy, několik okresních veterinárních správ, včetně jedné která zodpovídá za jedno shromažďovací středisko zvířat určených pro export, dále několik zemědělských hospodářství a několik zpracovatelských závodů na maso a mléko, včetně jednoho závodu na zpracování zvěřiny.

Z takovéto škály dozorovaných subjektů, které si inspektoři vybrali namátkou sami, je již možné něco vyvodit. Základní poznatek je zřejmě ten, že přes snahu orgánů veterinárního dozoru – Státní veterinární správy ČR a místně příslušných veterinárních správ – dozorované subjekty, zejména zpracovatelské závody, stále podceňují projektovou dokumentaci a harmonogram kroků, které mají směřovat ke zlepšení, podle kterých by bylo možné dokonale dosledovat průběh prací. Smyslem inspekce totiž bylo kontrolovat průběh prací na zlepšování podmínek ve zpracovatelských závodech, aby splnily podmínky evropské veterinární legislativy. Jedině závody, které stanovené standardy splní, budou moci po vstupu ČR do EU i nadále existovat. Samozřejmě kromě těch, které budou čerpat přechodné období, ale i ty musejí průběžně plnit podmínky projektů na zlepšení. Státní veterinární správa se na tuto záležitost bude zaměřovat ještě více než dosud.

Jistou útěchou, pokud to tak lze formulovat, je to, co někteří inspektoři uvedli „mimo kameru“, že se stejnými problémy se potýkají i v členských státech EU. Problém je ale ten, že jsme hodnoceni jako země kandidátská, tudíž před vstupem do EU musí naše zpracovatelské závody podmínky evropské veterinární legislativy bezpodmínečně splnit, jinak mohou ohrozit i možnost uplatňování našeho veterinárního zboží – živočišných potravin – na společném evropském trhu. EU má totiž mechanismus, kterým je možné určité území, či oblast pro možnost společného obchodování uzavřít. A toto riziko nelze podle Josefa Holejšovského, ústředního ředitele státní veterinární správy ČR, v žádném případě brát na lehkou váhu. Důrazné upozornění se také týká samotných chovatelů, ti musejí v souladu s platnými zákony a prováděcími vyhláškami též vést nutnou dokumentaci. To znamená, že musejí dokladovat všechny výsledky zdravotních zkoušek týkajících se zdraví zvířat, musejí vést i záznamy o léčbě. Tyto dokumenty musí mít samozřejmě i ten, kdo je fyzicky koná, což je soukromý veterinární lékař. Dalším důležitým bodem je povinnost identifikace a registrace zvířat, jak vyplývá z plemenářského zákona. I chovatel musí kdykoli doložit potřebné doklady, které je povinen vést. Ne vždy tomu tak však je. Při prvním a méně závažném pochybení tyto nedostatky řeší státní veterinární dozor uložením veterinárního opatření, při závažnějším a opakovaném lze i využít i finančního postihu, který se může pohybovat v rozmezí od desítek tisíc u fyzických osob po statisíce u právnických.

Odkaz na původní článek