Čmeláci, tento populární hmyz, bývají považováni za dobromyslné a nikoli rychlé tvory, kteří ve volných chvílích hrají ve večerníčcích, či rádi zapózují fotografovi či malíři. A o nějakém žihadlu není ani řeči.
U nás žije řada druhů čmeláků, něco přes desítku. Asi nejčastější je čmelák zemní – Bombus terrestris. Všichni čmeláci jsou ale dost rychlí, vůbec ne pomalí, a vyfotografovat samičku sbírající pyl ke krmení potomstva není vůbec jednoduché. A o žihadlu je třeba se zmínit. Čmeláci žihadlo mají, stejně jako jim příbuzné včely, vosy nebo sršně. Na rozdíl od včel však bodnutí pro ně neznamená smrt, nemají na žihadle zpětné háčky jako ony, které vytrhnou celou jedovou žlázu.
I čmelák použije žihadla jen v ohrožení, tedy je-li s ním nešetrně manipulováno. Jed údajně není silný, nicméně případné píchnutí také zabolí a alergikovi může také způsobit problémy. Možná lze uvést, že podle některých pramenů může čmelák navíc i kousnout. Samozřejmě, živí se sáním nektaru z květů a má k tomu dlouhý sosák, ale má i poměrně silná kusadla. Žihadlo má samička i dělnice, sameček nikoli, ale laik je asi dokáže těžko rozeznat.
Takže nedotýkejte se ani čmeláků spadlých do vody holou rukou. Pokud zachránit, tak raději pomocí větévky či jiného předmětu.
Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR
Post
