Zjistit falšování medu, je prvním krokem, druhým, následujícím, pak je zajistit nápravu, čímž Státní veterinární správa ČR rozumí zabránit do budoucna takovémuto konání.
Letos, krátce před vstupem ČR do EU, v dubnu, zjistila Státní zemědělská a potravinářská inspekce, jak již bylo medializováno, u jedné plzeňské firmy, že její výrobky, „medy“ byly nezákonně doplněny cukerným sirupem a některé byly pro změnu pozměněny přehřátím.
Například vyhláška č.76/2003, § 10, odstavec 1 – stanoví, že med je přírodní produkt a tudíž do něj nesmí být nic dodáváno, aniž by měla být dodatečným upravováním měněna jeho charakteristika. Podle Josefa Holejšovského, ústředního ředitele Státní veterinární správy, jsou zjištění SZPI zásadní a věrohodná a proto uložil Krajské veterinární správě pro Plzeňský kraj celou tuto záležitost projednat a vyřešit. A to přesto, že z hlediska veterinárního je zásadním kritériem požadavek na zdravotní nezávadnost produktu, která nebyla v tomto případě zpochybněna a v podstatě až na druhém místě je kritériem jakost.
Podle předběžných informací KVS je zřejmé, že se státní veterinární dozor úspěšně vyrovnává s postihováním medů narušených obsahem antibiotik, i zárodky moru včelího plodu,(nebyly nikdy propuštěny do tržní sítě, popřípadě byly určeny k tepelnému zpracování), dále s narušením škrobovými deriváty i s dozorem ve zpracovatelských provozech. Kritérium možného narušení třtinovým cukrem se do budoucna stane předmětem případného šetření.
Problémy s obchodníky, kteří dovážejí med, nejsou v poslední době už přece jen takové, zejména od doby, kdy se přísně prověřují dovozové medy, zejména na obsah reziduí antibiotik či zárodků moru včelího plodu. Nyní, po vstupu ČR do EU je situace v obchodování medem jednodušší v tom smyslu, že naše republika nemá vnějších hranic (s výjimkou jedné, a to vzdušné v Praze Ruzyni) a dovozy veterinárního zboží vpouštějí na území EU, tedy i k nám cizí „pohraniční veterináři“, pochopitelně po splnění dovozních podmínek do EU.
Nicméně orgány našeho státního veterinárního dozoru mají oprávnění vykonávat dozor v místech určení veterinárních zásilek v tom smyslu, že kontrolují veškerou certifikaci veterinárních podmínek, kterou vystavují veterinární autority země původu. A navíc, v případě podezření nebo namátkou mohou toto zboží, tedy i med, kontrolovat, zda certifikace odpovídají pravdě.
Lze tedy říci, že obchod na komunitárním trhu je jednodušší a bezpečnější, například s ohledem na jednotný postup vůči nečlenským, tzv. třetím zemím, avšak je třeba si uvědomit, že veterinární dozor zůstává i nadále náročný – z hlediska kontrol v místech určení – tj. v místech přijetí veterinární zásilky, v tomto případě medu.
Post
