Nejčastější dotazy – Ptačí chřipka, omezení venkovního chovu drůbeže

SVS přijala celostátní mimořádná veterinární opatření zakazující chov drůbeže pod širým nebem z důvodu přibývajících ohnisek vysoce patogenní ptačí chřipky v chovech drůbeže v České republice (ČR) a z důvodu nepříznivé nákazové situace v Evropě a rizika dalšího šíření do ČR. Informace o nákazové situaci v Evropě jsou uvedeny zde. Cílem přijatých opatření je zamezení zavlečení nákazy do chovů, a také ochrana zdraví zvířat a lidí. Současný cirkulující subtyp vysoce patogenní ptačí chřipky H5N1 je totiž potencionálně přenosný na člověka (má tzv. zoonotický potenciál).

Pokud není možné drůbež držet uvnitř budovy, je možné ji ponechat venku, ale v omezeném prostoru tak, aby bylo zajištěno, že nepřijde do kontaktu s volně žijícími ptáky (zejména s vodním ptactvem). Krmivo a voda musí být umístěny v budovách anebo pod přístřešky. Stelivo, krmivo a voda musí být skladováno způsobem, aby se zabránilo kontaminaci trusem volně žijících ptáků.

Chovatel drůbeže, která nepodléhá evidenci podle plemenářského zákona č. 154/2000 Sb., nemusí nikam hlásit, že drůbež nemůže uzavřít.

Chovatelé, kteří chovají ve svém hospodářství drůbež podléhající evidenci podle plemenářského zákona, a nemohou drůbež uzavřít, mají povinnost o této skutečnosti neprodleně informovat místně příslušnou krajskou veterinární správu nebo Městskou veterinární správu v Praze (dále jen krajská veterinární správa). Kontakty jsou uvedeny zde.

Výjimku ze zákazu chovu pod širým nebem mají dle nařízení holubi a běžci (pštrosi, aj.). Tyto druhy lze držet venku, ale platí pro ně povinnost, že krmivo a voda musejí být podávány uvnitř budov nebo pod přístřešky. Zákaz chovu se dále nevztahuje na pávy, papoušky, andulky, dravce aj., jelikož se nejedná o drůbež. Nevztahuje se tedy na zoo ani na záchranné stanice apod.

Za drůbež jsou považováni ptáci, kteří jsou chováni v zajetí pro účely:

a) produkce: masa, konzumních vajec, jiných produktů;

b) zazvěření pernaté zvěře;

c) šlechtění ptáků používaných pro typy produkce uvedené v písmenech a) a b).

Definice „drůbeže“ vyplývá z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429, jde o tzv. „právní rámec pro zdraví zvířat“.

Délka trvání platnosti tohoto nařízení bude záviset na nákazové situaci vysoce patogenní ptačí chřipky v ČR a sousedních státech.

Ptačí chřipka je nákaza, která se vyznačuje sezónností (jaro, podzim, zima) související s jarní a podzimní migrací volně žijících ptáků, kteří jsou přirození přenašeči virů ptačí chřipky (zejména vodní ptactvo) a jsou tak zdrojem viru pro chovanou drůbeže.

Chovaná drůbeže (zejména hrabavá) je na rozdíl od volně žijících ptáků vysoce vnímavá k této nákaze a dochází u ní často k náhlým úhynům (zejména po infekci subtypem H5N1). Oproti tomu u vodních volně žijících ptáků (kachny, husy) nákaza často proběhne bez příznaků, pták neuhyne a stává se zdrojem viru pro drůbež. Infikovaní ptáci vylučují virus trusem a respiračními sekrety. Virus se šíří přímým kontaktem infikovaných ptáků, zejména trusem nebo kontaminovanou podestýlkou, krmivem a vodou. Vzhledem k odolnosti virů, včetně jejich schopnosti přežít po dlouhá období při nízkých teplotách, mohou být také přenášeny na chovatelské pomůcky, oblečení, obuv a snadno se tak šířit z chovu do chovu.

Subtyp vysoce patogenní chřipky H5N1 je považován za potenciálně rizikový i pro člověka. V Evropě byl zaznamenán přenos nákazy na člověka v roce 2021 ve Spojeném království. Mimo Evropu (Čína, Kambodža, Vietnam) jsou potvrzovány případy onemocnění u lidí častěji a jsou způsobené výlučně přímým stykem člověka s nakaženými ptáky nebo jejich exkrety. V ČR se přenos na člověka zatím nikdy nepotvrdil. Nikde ve světě nebyl dosud zaznamenán přenos prostřednictvím konzumace drůbežího masa či vajec.

Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí uvádí přenosy ptačí chřipky u lidí: Reported Human Infections with Avian Influenza A Viruses | Avian Influenza (Flu) (cdc.gov)

Největší riziko pro šíření nákazy představují právě nekomerční malochovy (produkty a ptáci jsou využívány pouze pro vlastní potřebu), které nemají zákonem stanovená pravidla biologické bezpečnosti a nepodléhají pravidelným veterinárním kontrolám k ověření, že jsou tato pravidla dodržována. Jelikož nepodléhají státnímu veterinárnímu dozoru, nejsou u nich kontrolovány ani přesuny zvířat a živočišných produktů, kterými může být nákaza rozšířena do dalších chovů. 

Chovatelé, kteří chovají drůbež jako podnikatelé, mají z veterinárního zákona povinnost chránit chovy před nebezpečnými nákazami zvířat – umístěním vhodných zařízení, která zabraňují průniku volně žijících zvířat (např. zasíťováním otvorů, umístěním sítí, plašičů), vytvářením vhodných podmínek pro nakládání zvířat k přepravě a k jejich vykládání a pro zabezpečení skladů krmiv před zvířaty; při výskytu nebezpečné nákazy anebo při podezření z jejího výskytu vstupními a vjezdovými dezinfekčními prostředky; podáváním vody a krmiva drůbeži a ptákům chovaným v zajetí uvnitř zařízení, hal nebo pod přístřešky a odděleným chovem vodní drůbeže od ostatní drůbeže a ptáků chovaných v zajetí a dbát na to, aby o zvířata pečovaly osoby, které k tomu mají potřebné znalosti a zkušenosti.

Chovatelé jako podnikatelé chovají drůbež pro účely podnikání, jsou ze zákona povinni hlásit příslušné krajské veterinární správě pokles v příjmu potravy a vody o více než 20 %; pokles v produkci vajec o více než 5 % po dobu delší než 2 dny, nebo úmrtnost vyšší než 3 % týdně.

Nekomerční malochovy výše uvedená zákonná opatření splňovat nemusejí a existují pro ně doporučení, a proto jsou považovány za rizikové z důvodu vzniku a šíření vysoce patogenní ptačí chřipky.

Převážná většina ohnisek vysoce patogenní ptačí chřipky byla v předchozích letech v ČR potvrzena právě v nekomerčních malochovech, kde dochází běžně ke společnému chovu vodní a hrabavé drůbeže a k možnému přístupu drůbeže na přilehlé vodní plochy, kde se vyskytuje i vodní volně žijící ptactvo. U vodní drůbeže může nákaza navíc probíhat bezpříznakově, a ta je tak skrytým přenašečem viru a zdrojem nákazy pro hrabavou drůbež, která je k nákaze velice citlivá.

V roce 2021 bylo v ČR potvrzeno celkem 48 ohnisek vysoce patogenní ptačí chřipky, z toho 31 v malochovech a 17 ohnisek v komerčních chovech drůbeže. V roce 2022 bylo doposud potvrzeno celkem 16 ohnisek, z toho 13 v malochovech a 3 v komerčních chovech drůbeže.

Potvrzení nákazy v ČR má negativní dopad nejen na zdraví zvířat a lidí, ale má také negativní ekonomické důsledky (utrácení zvířat, likvidace živočišných produktů (vejce), čištění a dezinfekce v ohnisku). Mezi další ekonomické důsledky paří omezení přemísťování drůbeže a jiných ptáků chovaných v zajetí v a do/z uzavřeného pásma (ochranné pásmo a pásmo dozoru) zřízeného kolem ohniska nákazy a omezení v přemísťování mimo ČR. Je-li v uzavřených pásmech kolem ohniska chována drůbež na maso, musí její přesun na porážku povolit příslušná krajská veterinární správa. Maso z drůbeže chované v okruhu cca 3 km kolem ohniska (tzv. ochranné pásmo) smí být navíc uvedeno na trh pouze v ČR nebo použito do výrobků zpracovaných metodami zaručeně inaktivujícími virus ptačí chřipky.

,,Status země prosté vysoce patogenní ptačí chřipky u drůbeže“ je nákazový status, udělovaný Světovou organizací pro zdraví zvířat, který umožnuje ČR obchodování s drůbeží a drůbežími produkty s třetími zeměmi (státy mimo Evropskou unii). Ztráta tohoto nákazového statusu tak znamená negativní ekonomické dopady související s mezinárodním obchodem, jelikož ČR patří mezi velké vývozce zejména násadových vajec do třetích zemí. ČR o tento nákazový status, který získala v červnu 2022, přišla z důvodu nově zjištěného ohniska vysoce patogenní ptačí chřipky na začátku prosince 2022.

Zákaz venkovního chovu z důvodu rizika šíření vysoce patogenní ptačí chřipky uplatnila nejen ČR, ale rovněž i jiné evropské státy např. Chorvatsko, Francie, Maďarsko a Nizozemsko.

Vysoce patogenní ptačí chřipka dle nařízení EU je uvedena jako nákaza na seznamu, kterou je třeba dozorovat, zabránit jejímu šíření a přijmout okamžitá opatření k její likvidaci, ale nelze ji léčit či čekat na imunitní ochranu drůbeže.

Tato problematika spadá do ekologie infekčních chorob a imunitního systému. Zásadní problém je v tom, že vyšlechtěná domácí drůbež není schopna tak rychlé adaptace. Naopak evoluce viru ptačí chřipky je rychlá a vznikají nové subtypy, proti kterým si ptáci musí opět vytvořit obranyschopnost (není celoživotní a nepřenáší se na potomstvo). Než se u ptáků vyvine potřebná získaná obranyschopnost, virus získává poměrně významný náskok. Virus ptačí chřipky zůstává v prostředí. Pokud by cirkuloval v hospodářství (např.: v hale), tak se hala viru nezbaví a měla by vysoké ztráty dlouhodobě. Ptáci, kteří by přežili, nejsou schopni tak vysoké produkce jako zdraví ptáci.

Pokud tedy laboratoř Státního veterinárního ústavu v Praze prokáže ve vzorcích virus ptačí chřipky, je dále SVS povinna postupovat dle výše zmíněného nařízení a vydat mimořádné veterinární opatření za účelem zabránění šíření ptačí chřipky.

Ptačí chřipka v chovu je prokázána nebo vyloučena laboratorním vyšetřením. V případě pozitivního výsledku je třeba urychleně zabránit dalšímu šíření ptačí chřipky, a proto se všechna drůbež, která se dostala do kontaktu s pozitivními ptáky, považuje za rizikovou. Pokud jsou laboratorní výsledky na ptačí chřipku negativní, pak je ptačí chřipka vyloučena a řeší se další možné příčiny onemocnění včetně odběru jiných vzorků jako např. krmiva, prachu, stěrů z prostředí aj. dle indikace a dále veterinární inspektoři pokračují v komplexním šetření individuálního případu a hledají příčinu úhynu drůbeže.

Ano, zvířata jsou krmena a napájena. Omezení výživy zvířete, včetně jeho napájení, z jiných než zdravotních důvodů, by naplnilo skutkovou podstatu týrání podle zákona na ochranu zvířat proti týrání (zákon 246/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Uhynulí volně žijící ptáci vidět jsou, ale není to tak časté jako u domácí drůbeže, a to proto, že domácí drůbež je na virus mnohem citlivější. U většiny volně žijících ptáků se onemocnění klinicky neprojeví, (infekce probíhá bezpříznakově, ale i v těchto případech bývá virová nálož nakažených jedinců dostatečná k tomu, aby se stali přirozenými rezervoáry a přenašeči). Strategie utrácení volně žijících ptáků v takovém případě nemá význam a šanci na úspěch.

Počty vyšetřených pozitivních volně žijících ptáků virem ptačí chřipky uvádí tabulka č. 41 ze Zprávy o činnosti v oblasti ochrany zdraví zvířat v roce 2021 (tabulka zahrnuje rok 2015 – 2021 se všemi zjištěnými subtypy). Celou Zprávu o činnosti najdete na našem webu zde: Zpráva o činnosti v oblasti ochrany zdraví zvířat v roce 2021 – Státní veterinární správa (svscr.cz) V roce 2022 byly potvrzeny 2 případy vysoce patogenní ptačí chřipky (HPAI) subtypu H5N1 u volně žijících ptáků (Středočeský kraj – labuť, Zlínský kraj – labuť). V roce 2023 do 27. 1. 2023 byly potvrzeny 2 případy HPAI H5N1 u volně žijících ptáků (Středočeský kraj – husa divoká a Moravskoslezský kraj– kachna divoká).

Vejce musí být zklikvidována v případě rizika přenosu viru, který kontaminoval povrch skořápek. Hlavním důvodem likvidace vajec pocházejících z ohniska nákazy je tedy minimalizace rizika rozšíření viru do dalších hospodářství a na další vnímavá zvířata prostřednictvím vajec nebo odpadu z těchto vajec.

Přestože přenos ptačí chřipky na člověka prostřednictvím masa nebo vajec nebyl zatím zaznamenán, platí v Evropě takzvaný princip předběžné opatrnosti, který mj. říká, že živočišné produkty určené pro výživu lidí musí pocházet od zvířat, která jsou zdravá a nepocházejí z hospodářství, území nebo části území, které podléhá omezujícím nebo zakazujícím veterinárním opatřením.